Nejvyšší soud: Odpadnutí důvodu vydědění ani odpuštění zůstavitele samy o sobě vydědění neruší

2. 9. 2026

vyfotimvas2-3

Jaroslav Denemark

Nejvyšší soud: Odpadnutí důvodu vydědění ani odpuštění zůstavitele samy o sobě vydědění neruší

V rozsudku ze dne 20. května 2026, sp. zn. 24 Cdo 501/2026, se Nejvyšší soud vyslovil k dosud neřešené otázce, zda lze na zrušení listiny o vydědění usuzovat z následného odpadnutí důvodu vydědění (například z obnovení vztahu mezi zůstavitelem a vyděděným potomkem či z odpuštění ze strany zůstavitele) anebo zda je nezbytné trvat na jejím formálním zrušení. Podnětem byl spor o povinný díl, v němž zůstavitel v roce 2004 notářským zápisem vydědil své dcery pro trvalé neprojevování opravdového zájmu, avšak s jednou z nich se od roku 2010 vztah prokazatelně obnovil; zůstavitel přesto listinu o vydědění nikdy formálně nezrušil a v roce 2020 zemřel.

Nejvyšší soud dovolání vyděděné dcery zamítl a potvrdil zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu. Vyložil, že podle § 469a odst. 3 a § 480 zákona č. 40/1964 Sb. vyžadovalo zrušení vydědění formální projev vůle zůstavitele, tj. výslovné odvolání ve formě předepsané pro platnost listiny o vydědění, úmyslné zničení této listiny, případně pořízení pozdější závěti ve prospěch vyděděného potomka. Jiný způsob zrušení dřívější úprava nepřipouštěla, a na zrušení vydědění proto nelze usuzovat z pouhé skutečnosti, že důvod uvedený v listině o vydědění později odpadl. Týž závěr se uplatní i podle současného občanského zákoníku. Ani ten nepočítá s možností zrušit prohlášení o vydědění tím, že zůstavitel nepominutelnému dědici promine (odpustí) důvod, pro který jej vydědil, nebo tím, že tento důvod později odpadne. Prohlášení o vydědění lze zrušit pouze zákonem vymezeným způsobem (§ 1649 odst. 1 ve spojení s § 1575 až 1579 o. z.), tedy výslovným odvoláním ve formě předepsané pro pořízení závěti, odvoláním mlčky (zejména úmyslným zničením či porušením listiny), vydáním veřejné listiny zpět zůstaviteli, případně tím, že zůstavitel následně ponechá vyděděnému potomkovi majetek závětí či dědickou smlouvou.

Rozhodnutí má značný praktický význam pro pořizovací praxi i pro dědické spory. Zůstavitelům, jejichž vztah s dříve vyděděným potomkem se v průběhu času obnovil, ukládá povinnost jednat aktivně, bez formálního zrušení listiny o vydědění zůstávají její účinky zachovány bez ohledu na pozdější změnu rodinných poměrů.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli: