16. 12. 2025
Jaroslav Denemark
V rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 28/2025 ze dne 18. 9. 2025 byla řešena kupní smlouva na automobil mezi dvěma podnikateli. Automobil měl mít podle posudku před koupí určité vlastnosti, které se však po převzetí ukázaly jako nepravdivé. Kupující proto prodávajícímu včas oznámil skryté vady, od smlouvy pro hrubé porušení povinností odstoupil a požadoval vydání bezdůvodného obohacení.
Prodávající se ale bránil ustanovením kupní smlouvy, podle něhož se kupující předem vzdal práv z vadného plnění ve smyslu § 1916 odst. 2 občanského zákoníku.
Soudy nižších stupňů považovaly takové vzdání se práv za neplatné, s odůvodněním, že vzdát se práv z vadného plnění lze jen u nepodstatných vad. Podle jejich výkladu je totiž vzdání se práv z vadného plnění v podstatě totéž jako povinnost převzít i plnění s podstatnými vadami, k čemuž se ale zavázat nedá.
Nejvyšší soud ale tento výklad odmítl. Zdůraznil, že § 1916 odst. 2 občanského zákoníku neobsahuje žádné omezení, které by bránilo kupujícímu vzdát se svých práv z vadného plnění i s ohledem na podstatné vady, a na rozdíl od ustanovení o kupní smlouvě (§ 2106 a § 2107 občanského zákoníku) nerozlišuje mezi podstatnými a nepodstatnými vadami. Kupující je podle soudu dostatečně chráněn tím, že vzdání se práv musí být vždy písemné.
Soudy nižších stupňů se tedy dopustily restriktivního výkladu, který zužoval smysl samotného ustanovení § 1916 odst. 2 o. z. Nejvyšší soud tak potvrdil, že vzdání se práv z vadného plnění je možné i v případě podstatných vad, pokud je učiněno písemně.
