29. 4. 2026
Jaroslav Denemark
V usnesení ze dne 17. února 2026, sp. zn. 22 Cdo 1248/2025, sjednotil Nejvyšší soud výklad vztahu mezi úpravou podílového spoluvlastnictví (§ 1126 a násl. o. z.) a solidaritou věřitelů (§ 1877 o. z.) pro případy, kdy třetí osoba bez právního důvodu užívá společnou věc. Podnětem byl spor, v němž se jeden ze spoluvlastníků pozemků domáhal dlužného nájemného a vydání bezdůvodného obohacení, přičemž žalovaný namítal, že bez předchozího souhlasu ostatních spoluvlastníků jde o neúčinné jednání v rámci správy společné věci, a žalobce se tak může domáhat nanejvýš plnění odpovídajícího výši svého podílu.
Dovolací soud tuto argumentaci odmítl. Dospěl k závěru, že uplatnění nároku ani podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení získaného třetí osobou užíváním společné věci není správou společné věci (ani řádnou podle § 1128 o. z., ani mimořádnou podle § 1129 o. z.), a žalobu proto může podat každý ze spoluvlastníků samostatně. Pohledávka z tohoto titulu je pohledávkou solidární ve smyslu § 1877 o. z.; spoluvlastník, který ji uplatní jako první, se může domáhat celého plnění a případné vnitřní vypořádání s ostatními spoluvlastníky probíhá následně formou regresního nároku. Nejvyšší soud tak navázal na závěry svého dřívějšího rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3039/2021 a potvrdil jejich platnost i v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s oporou zejména v § 1116 o. z., podle něhož se spoluvlastníci vzhledem k věci jako celku považují za jedinou osobu.
Rozhodnutí má významný praktický dopad, posiluje právní jistotu ochuzeného spoluvlastníka a zjednodušuje vymáhání nároků tam, kde jsou vztahy mezi spoluvlastníky komplikované, některý z nich je nedostupný, nebo probíhá dědické řízení ohledně podílu na společné věci. Spoluvlastník se tak může samostatně a v plném rozsahu domáhat vydání bezdůvodného obohacení, aniž by musel předem zajišťovat souhlas ostatních. Opačný výklad by podle Nejvyššího soudu představoval odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae).
