6. 1. 2026
Jaroslav Denemark
Podle § 129 odst. 1 občanského soudního řádu může soud provést důkaz listinou několika způsoby – listinu přečíst, sdělit její obsah nebo ji pouze předložit účastníkům k nahlédnutí, pokud je to postačující.
V praxi však soudy často sahají po nejjednodušší variantě – předložení listiny k nahlédnutí, a to i tehdy, když jde o obsáhlé či složité dokumenty. Takový postup je podle Nejvyššího soudu v rozporu se zákonem.
V rozsudku sp. zn. 21 Cdo 3023/2024 ze dne 21. 8. 2025 Nejvyšší soud uvedl, že předložením lze provádět pouze jednoduché a přehledné listiny – krátké texty nebo dokumenty spíše grafické povahy, jejichž přečtení by nebylo účelné.
⚖️ Pokud soud provede důkaz pouhým předložením listiny, která je obsáhlá, složitá nebo klíčová pro skutkové závěry, může tím porušit právo účastníků na spravedlivý proces, protože ti nemají jistotu, jaký skutkový závěr z listiny soud vyvodí.
Nejvyšší soud připustil výjimku jen tehdy, když jsou splněny tři podmínky zároveň:
1️⃣ všichni účastníci řízení byli s obsahem listiny předem obeznámeni,
2️⃣ ze spisu je jasné, k jakému konkrétnímu skutkovému tvrzení se listina vztahuje,
3️⃣ a je zřejmé, které části listiny se dané skutkové tvrzení týká.
Jinak řečeno – „předložení“ nemůže být zkratkou za provedení důkazu.
Rozsudek tak znovu připomíná, že forma, jakou soud důkaz provádí, není jen procesní formalita, ale může mít zásadní vliv na férovost celého řízení.
