Poučení ve výpovědi smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání

Poučení ve výpovědi smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání

V § 2286 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („o.z.“), je uvedeno, že pokud pronajímatel podá výpověď z nájmu, je povinen poučit nájemce o jeho právu vznést námitky proti výpovědi a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná. Toto ustanovení je součástí Pododdílu 2 – Zvláštní ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu.

V projednávaném případě před Nejvyšším soudem ČR, který vyústil v rozsudek sp. zn. 26 Cdo 106/2024 ze dne 10. 12. 2024, šlo o nájem prostor sloužících k podnikání, přičemž původní nájemce namítal, že výpověď z nájmu na dobu určitou je neplatná, protože v ní chybělo zmíněné poučení o právu vznést námitky.

Nejvyšší soud ČR však uvedl, že výpověď smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání nemusí obsahovat zmíněné poučení, protože taková úprava v občanském zákoníku není obsažena. Vztah mezi dvěma podnikateli, kde žádná strana není slabší, nevyžaduje speciální podmínky pro skončení nájmu prostor sloužících k podnikání. V § 2310 odst. 1 o.z. je uvedeno pouze to, že výpověď z nájmu na dobu určitou musí obsahovat důvod, jinak je neplatná.

Z dikce § 2311 o.z., který stanoví, že ustanovení o skončení nájmu bytu na dobu určitou se použijí obdobně, nelze dovodit povinnost poučení dle § 2286 odst. 2 o.z. Tato povinnost se vztahuje pouze na výpověď z nájmu bytu, a to jak na dobu určitou, tak neurčitou. Nejvyšší soud ČR závěrem dodal, že pokud by zákonodárce považoval určitou náležitost výpovědi prostor sloužících k podnikání za tak zásadní, že by její absence vedla k neplatnosti výpovědi, učinil by to výslovně.