2. 9. 2025
Jaroslav Denemark
Nejvyšší soud ve svém čerstvém rozhodnutí (sp. zn. 22 Cdo 3491/2024) jednoznačně uvedl, jak se má v praxi správně uplatňovat předkupní právo podle § 2147 občanského zákoníku. A výsledek? Dlouho tolerovaný postup už neobstojí. ⚖️
V praxi bývá běžné, že prodávající učiní nabídku předkupníkovi ještě před uzavřením kupní smlouvy s koupěchtivým, a pokud předkupník neprojeví zájem, považuje se jeho právo za vypořádané. Tento postup podporovala i komentářová literatura.
Jenže Nejvyšší soud nyní rozhodl jinak. V případě prodeje spoluvlastnického podílu na nemovitosti sice prodávající nabídla svůj podíl předkupníkovi před uzavřením kupní smlouvy, ovšem podle soudu to nestačí. I když nabídka byla určitá a podmínky shodné, není to právně dostačující.
🧨 Klíčový závěr:
Povinnost nabídnout věc předkupníkovi vzniká až po uzavření smlouvy s koupěchtivým. Pokud je nabídka učiněna dříve – byť s těmi samými podmínkami – není platná. Z právního hlediska se na takovou nabídku hledí, jako by nikdy učiněna nebyla.
📘 Tento závěr jde proti výkladu vybrané komentářové literatury k občanskému zákoníku, a bude zajímavé sledovat, zda se stane novou konstantou, nebo bude v budoucnu zpochybněn další judikaturou.
#PředkupníPrávo #Judikatura #NejvyššíSoud #KupníSmlouva #Nemovitosti #PrávníZměna