Nejvyšší soud ukončuje praxi SVJ uzavírat pracovní smlouvy s členy výboru
Praxí některých společenství vlastníků jednotek (SVJ) je uzavírat pracovněprávní smlouvy se svými členy výboru SVJ. Tento postup může být dán tím, že občanský zákoník, na rozdíl od zákona o obchodních korporacích, nestanoví, jakými ustanoveními se řídí práva a povinnosti mezi SVJ a členy výboru, tj. ani jakými ustanoveními se řídí stanovení odměny členů výboru SVJ.
Ve svém rozsudku sp. zn. 26 Cdo 2663/2024 ze dne 26. 2. 2025 se k této problematice vyjadřuje Nejvyšší soud ČR a jeho závěry mohou ovlivnit výše popsanou dosavadní praxi některých SVJ.
V prvé řadě Nejvyšší soud poprvé od účinnosti nové úpravy civilního práva najisto stanovuje, že závěry předešlé judikatury lze použít i na současnou úpravu SVJ v tom smyslu, že výkon funkce člena výboru SVJ není závislou prací ve smyslu § 2 zákoníku práce, a i když si člen výboru s SVJ ujednají režim zákoníku práce, takové ujednání neučiní z jejich vztahu vztah pracovněprávní.
Nárok na odměnu může členu výboru SVJ vzniknout tak pouze v případě, že takový nárok vyplývá z rozhodnutí shromáždění SVJ v souladu s § 1208 písm. b) občanského zákoníku, přičemž odměna může být stanovena jak do budoucna, tak ale též zpětně. Výše odměny každopádně nemůže být stanovena smlouvou mezi členem výboru a SVJ, aniž by o tom rozhodlo shromáždění.
