Kdy je odůvodnění soudního rozhodnutí pro svou vnitřní rozpornost protiústavní?

Kdy je odůvodnění soudního rozhodnutí pro svou vnitřní rozpornost protiústavní?

V nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 92/24 ze dne 4. 9. 2024 se Ústavní soud ČR zabýval otázkou, kdy je odůvodnění soudního rozhodnutí pro svou vnitřní rozpornost protiústavní. Ústavní soud zejména uvádí, že ne každá vnitřní rozpornost odůvodnění soudního rozhodnutí zakládá jeho protiústavnost; vnitřní rozpornost se musí týkat posouzení klíčové otázky, na které rozhodnutí ve věci stojí. Taková vnitřní rozpornost odůvodnění totiž „zásadním způsobem snižuje důvěru občanů v právo a soudy.“ V předmětném případě se jednalo o náhradu škody za způsobené poranění chodci, který uklouzl na zledovatělé městské dlažbě. Závěry obecných soudů byly rozporné zejména s ohledem na předvídatelnost závady ve schůdnosti chodníku. Soud prvého stupně totiž v rozsudku uvedl, že zledovatělost velké dlažby v místě úrazu byla pro stěžovatelku viditelná a ledovka tedy nemohla být překvapivá, dále nicméně uvádí, že „za situace, kdy mrzlo, nemohla dlažba oschnout, ale jak nasákla vodou do sebe, mohla vypadat pouze mokrá, a přitom být překvapivě zledovatělá. Tyto rozpory jsou přitom hned v odstavci pod sebou. Hned v dalším odstavci ale soud prvého stupně opět uvádí, že zledovatělost dlažby byla viditelná, a proto se nezabýval prokazováním „případného zvláštního charakteru velkých dlaždic v místě úrazu“. Následně se ale soud zvláštním charakterem dlaždic zabývá a zároveň dodává, že tento charakter dlaždic způsobuje, že se dlaždice zdají být pouze mokré, a přitom jsou pokryté ledem. Nejasnosti uvedené výše nebyly napraveny ani krajským soudem ani Nejvyšším soudem ČR, byť na ně stěžovatelka opakovaně upozorňovala a upozorňovala též na skutečnost, že obecné soudy vytrhly její výpověď z kontextu, když v jednom z bodu odůvodnění bylo uvedeno, že sama stěžovatelka viděla na dlažbě padat na ledu děti, a tak mohla očekávat, že povrch bude zledovatělý. Dle záznamu z jednací síně nicméně stěžovatelka uvedla, že jakmile vstoupila na ledový povrch, viděla na něm spadnout děti, které šly v její blízkosti, přičemž děti hned vstaly a šly dál. Dle Ústavní soudu ČR tak obecné soudy pochybily hned v několika rovinách a z těchto důvodů byly rozsudky zrušeny a věc vrácena k projednání soudu prvého stupně.