Spáchání trestného činu jako důvod neplatnosti právního jednání

Spáchání trestného činu jako důvod neplatnosti právního jednání

Důvodem absolutní neplatnosti právního jednání je podle § 588 občanského zákoníku skutečnost, že se takové jednání zjevně příčí dobrým mravům, odporuje zákonu nebo zjevně narušuje veřejný pořádek. Již judikatura platná před rekodifikací soukromého práva přitom dovodila, že spáchání trestného činu jednou ze stran právního jednání samo o sobě nezakládá jeho absolutní neplatnost, nýbrž zpravidla pouze neplatnost relativní. Strana, která se trestného činu nedopustila (typicky podvedená strana), se tak může neplatnosti dovolat, případně právní jednání ponechat v platnosti podle své vlastní vůle.

K těmto judikaturním závěrům se v intencích současného pojetí civilního práva přihlásil také Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 23 Cdo 267/2025 ze dne 30. 9. 2025. Nejvyšší soud zde zdůraznil, že sankcí absolutní neplatnosti je stiženo pouze takové právní jednání, u něhož znaky skutkové podstaty trestného činu naplnilo jednání všech jeho účastníků, a to za současného splnění další podmínky, že právní jednání, které odporuje zákonu, zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek.

V projednávané věci přitom Nejvyšší soud akcentoval, že skutečnost, že se trestněprávně relevantního jednání dopustila pouze jedna ze smluvních stran, sama o sobě nevede k absolutní neplatnosti právního jednání, nýbrž zakládá pouze možnost relativní neplatnosti, jíž se může dovolat strana jednající v dobré víře.