23. 9. 2025
Jaroslav Denemark
Může být zástavní právo sjednáno tak, aby chránilo pohledávku věřitele, který není smluvní stranou zástavní smlouvy?
Nejvyšší soud ČR tuto otázku vyřešil v rozsudku sp. zn. 21 ICdo 11/2025 ze dne 23. 6. 2025.
📖 O co šlo?
V praxi nastala situace, kdy byla uzavřena zástavní smlouva mezi:
– obligačním dlužníkem (osobou, která má dluh),
– zástavním dlužníkem / zástavcem (osobou, která poskytla svůj majetek jako zástavu).
Tato smlouva počítala se zřízením zástavního práva k zajištění budoucích pohledávek, které měly vzniknout vůči určitému dlužníkovi. Zajištění však mělo být sjednáno ve prospěch jiných, předem určených věřitelů – tedy třetích osob, které smlouvu samy neuzavíraly.
⚖️ Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud uzavřel, že taková smlouva je platná. Proč?
– Posoudil ji jako smlouvu ve prospěch třetího podle § 1767 občanského zákoníku.
– Smyslem zástavního práva je povinnost zástavce strpět výkon zástavy, tedy umožnit, aby se věřitel uspokojil z jeho majetku.
– Je logické, že tato povinnost může být sjednána i ve vztahu k pohledávce, která náleží jinému věřiteli než tomu, kdo smlouvu uzavírá.
📌 Klíčový závěr
Pokud zástavce souhlasí, že jeho majetek bude sloužit k zajištění dluhu vůči jiné, třetí osobě, vzniká tak závazek ve prospěch třetího – a zástavní právo platně vzniká.
👉 Tento rozsudek přináší důležitou jistotu do praxe: zástavní právo není omezeno jen na vztahy mezi smluvními stranami, ale může být zřízeno i ve prospěch dalších věřitelů. To posiluje flexibilitu zajišťovacích instrumentů a umožňuje lépe strukturovat financování složitějších obchodních vztahů.